Úspěch loňské neckyády byl nečekaný
Letošní rok se Českolipská neckyáda pojede opět v rámci Městských slavností a stejně tak bude jejím pořadatelem Město Česká Lípa za organizačního zajištění Farní charitou Česká Lípa. Zeptali jsme se jednoho z organizátorů Farní charity Česká Lípa na několik otázek.
Loňský rok se jí zúčastnilo neuvěřitelných devatenáct plavidel. Pro všechny posádky, stejně jako pro návštěvníky, kterých se u břehů Ploučnice sešlo mnoho, to byla po několika letech opět reprezentativní a v mnoha ohledech velmi zábavná neckyáda.
V čem byla ta loňská neckyáda tak výjimečná?
Už počet plavidel, který se po startu zastavil na čísle devatenáct, byl neuvěřitelný. Před třemi lety totiž jelo jen pět plavidel, rok předtím jen o dvě víc. To bylo takové smutné.
Start samotné neckyády byl monstrózní. Když devatenáct lodí pokrylo řeku po celé šířce a když dav na břehu díky moderátorovi odpočítal zahájení a tenhle kolos se rozjel dělat legraci, pro nás organizátory to bylo až dojemné. Vidět všechny ty lidi, kteří se přišli vydovádět a potěšit ostatní.
Do toho to bylo navíc i efektní, jelikož posádka Vinnetoua měla na voru improvizovaný táborák, do něhož vložili nějakou dýmovnici, aby to vypadalo, že jim doutná oheň. Jenže zakouřili řeku od břehu ke břehu, takže všechny lodě vyjely z mlžného oparu. Úžasná atmosféra. (smích)
Proč byl o neckyádu po těch letech zase takový zájem?
Jedna polovina posádek byli lidi, které známe a kterým jsme několik měsíců vysvětlovali, že je potřeba se zapojit, že to bude velká legrace, že se mohou vytáhnout před svými dětmi, že budou za hrdiny a že je krásné přijmout takovouto akci za svou a podpořit ji.
Byli to lidi, kteří jsou zvyklí ve svém volném čase dělat pro obyvatele České Lípy akce. Kromě nás třeba klub Progres nebo Divadelní klub Jirásek. Ti na sebe navázali další, například hudební skupinu Vyjakomy či klub U bílýho černocha, který měl na lodi muzikanty, kteří po celou dobu hráli na nástroje.
Další část posádek tvořila plavidla, která jezdí pravidelně. To byly Turbosudy nebo posádka, která byla loni za Dé Ovce.
Pak to byli ti, kteří si řekli, že u neckyády, která má podtitul Vracíme neckyádě její věhlas, nesmí chybět. A díky tomu jí ten věhlas vrátili.
V čem se neckyáda lišila organizačně od předchozích ročníků?
My jsme v podstatě udělali tu nejjednodušší věc, inspirovali jsme se v organizaci napříč ročníky a vyzobali jsme to, co nám na nich přišlo nejlepší.
Posunuli jsme start na 10:30, ale opět jsme zahajovali u svárovského mostu pod nemocnicí.
Cíl jsme vrátili zpět k jezu u bývalé prádelny, jelikož tam před několika lety vznikla krásná malá šlajsna, která slouží pro plavidla jako cílová páska. Rozhodně nedělala posádkám problém, i když někdo se v ní zasekl a musel do vody. Ale radost po projetí měl každý.
V cíli u jezu jsme navíc měli zajištěný stánek s občerstvením, takže kdo nechtěl jít s plavidly, mohl čekat v cíli. Nechali jsme také zavěšené odměny, které si mohou posádky během jízdy utrhnout z mostů a rozšířili jsme také odměňování posádek a měli pět oceňovaných kategorií.
Kdo se může neckyády účastnit?
Když jsem mluvil s posádkami a sám jsem viděl celý průběh, tak mohu říct, že kdokoli. Ploučnice je ve většině úseků mělká, dokonce je potřeba do ní někdy vlézt a loď postrčit. Zaslechl jsem potom mezi diváky věty typu „Vidiš táto, já jsem ti řikala, že jsme měli jet taky.” Posádky měly na lodích i děti. Navíc je všude kolem spousta lidí. Ploučnice je jako zrozená pro 50minutové vyblbnutí. Tak dlouho v průměru trvala posádkám cesta od nemocnice k jezu.
Co se chystá na letošní rok?
Kromě toho, co jsem již vyjmenoval, bychom rádi dvě úpravy.
Zrušíme kategorii nejrychlejší plavidlo. Po loňské zkušenosti jsme zjistili, že není kam spěchat. Naopak posádky i diváci si chtějí užít akci a slávu co nejdéle. Rozhodně budeme podporovat co největší show, posádky netrhat, ale naopak sdružovat.
Uděláme na trase dvě občerstvovací a odměňovací místa, kde se posádky dojedou, resp. na sebe počkají, a zase je společně vypustíme. To mi potvrdily i některé posádky v průběhu roku, že chtějí být pohromadě. To, co loni předváděli neustále do vody skákající Dé Ovce, Jiráskovci se svými útoky na ostatní posádky házením obarvených vařených špaget či Flinstouni s hořčicí a vodníma pistolema, to je to, co se divákům líbilo. Tak ať jsou všichni nadostřel. (smích)
Ale nepředstavujte si to jako nějakou velkou a nebezpečnou vodní bitvu. Pořád jde hlavně o legraci, ne někoho potrápit a potopit, což ani nejde. (smích)
Věřím, že letos pojede zase o několik lodí více a že si užijeme kreativitu jejich výrobců.
